Texty k zamyšlení


Bez přátel nemáš nic

Žil jednou jeden malý chlapec, který mel velmi špatnou povahu. Otec mu dal pytlík hřebíků a řekl mu, že vždy, když se rozzlobí, ať zatluče jeden hřebík do plotu vzadu za domem.
První den chlapec zatloukl do plotu 37 hřebíku. Za několik týdnu se naučil kontrolovat svůj hněv a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že je jednodušší ovládat zlost, než zatloukat hřebíky do plotu. Nakonec přisel ten den, kdy se chlapec ani jednou nerozzlobil.
Řekl to otci a ten mu navrhl, aby teď chlapec vytahoval vždy jeden hřebík, když se za celý den ani jednou nerozhněvá. Dny míjely a chlapec po čase mohl říct otci, že v plotě nezůstal ani jeden hřebík. Tehdy vzal otec chlapce za ruku a zavedl ho k plotu. Tam mu řekl: "Udělal jsi dobře, chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když řekneš něco ve zlosti, tak to zanechá právě takové jizvy. Jako když zabodneš do člověka nuž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát řekneš lituji, rána stale zůstává. Rána způsobená slovem bolí stejně, jako fyzický úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné drahokamy. Rozveselují tě a podporují ve všem. Vyposlechnou tě, když máš starosti, pochválí tě a vždy jsou ochotni ti otevřít své srdce."

Tantrická přání

Můj přítel otevřel zásuvku prádelníku své manželky a vyndal z ní balíček zabalený do hedvábného papíru. Nebyl to ledajaký balíček, ale balíček s krásným spodním prádlem. Odhodil papír a prohlížel si hedvábí a krajku. "Toto jsem jí koupil, když jsme byli poprvé v New Yorku. Od té doby uběhlo asi 8 nebo 9 roků. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si To nechat na zvláštní příležitost. A teď, myslím si, že přišel ten moment."
Přiblížil se k posteli a položil prádlo k ostatním věcem, které chtěl poslat do pohřebního ústavu. Jeho žena právě umřela. Když se ke mně otočil, povídal. "Neschovávej nic na zvláštní příležitosti, každý den, který žiješ, je výjimečný." Stále ještě myslím na jeho slova, neboť změnila můj život.
Dnes čtu daleko víc než předtím, a uklízím daleko míň. Sedím na své terase a vychutnávám přírodu bez toho, aby jsem si všímal buřinu v zahradě. Strávím víc času s mojí rodinou a s mými přáteli a méně času v práci. Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterou je třeba chránit. Od nynějška nic neschovávám. Používám denně moje křišťálové skleničky. Když se mi chce, obléknu si svoje nové sako, když jdu nakupovat do supermarketu. I moje oblíbené vůně používám vždy, když mám na to chuť, nenechávám je na svátky.
Věty jako "Jednoho dne ..." zmizely z mého slovníku. Když se to vyplatí, chci věci hned a chci je vidět, slyšet, vnímat a chci je dělat. Nejsem si celkem jistý, co by dělala manželka mého přítele, kdyby věděla, že tu už zítra nebude.
"Zítra" – slůvko, co bereme až příliš často na lehkou váhu. Myslím, že by zavolala ještě své rodině a blízkým přátelům. Možná by zavolala i dalším přátelům, aby se udobřila, anebo omluvila za spory. Myšlenka, že by ještě šla na večeři do čínské restaurace se mi velice zamlouvá, čína byla totiž její oblíbené jídlo. To jsou ty všechny malé neudělané věci, které by mne velice rušili, kdybych věděl, že jsou moje dny spočítány. Znervózňovalo by mne, kdyby jsem už neměl vidět přátele, s nimiž jsem se chtěl ještě "jednoho dne" potkat. Znervózňovalo by mne, kdyby jsem nenapsal dopisy, které jsem chtěl "jednoho dne" napsat. Znervózňovalo by mne, kdyby jsem neřekl dost často své milé, jak ji mám rád. Nyní už nepromeškám nic. Nic, co může přinést radost a úsměv do mého života, neodsouvám a neschovávám na pozdější dobu. Říkám si, že každý den je něco zvláštního, ... Každý den, každá hodina, každá minuta jsou něco výjimečného.

Andělští poutníci

Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl: "Věci nejsou takové, jakými se zdají být."
Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtva ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát? První muž měl všechno a tys mu pomohl?, vyčítal. Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva. Proč? "Věci nejsou takové, jakými se zdají," odpověděl starší anděl. "Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít. Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu. Věci nejsou takové, jakými se zdají." Většinou neznáme všechny souvislosti. I když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, se vždy děje ve tvůj prospěch. A to se vyjeví až časem. Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku. Přesto zanechávají v našich srdcích nádherné stopy - a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protože dobří přátelé nás proměňují! Včerejšek je historie. Zítřek tajemství. Dnešek, přítomnost, je dar. život je neobyčejný a chuť každého momentu neopakovatelná!

Co znamená čas

Chcete-li zjistit, co znamená jeden rok, zeptejte se studenta, který propadl u závěrečné zkoušky...
Chcete-li zjistit, co znamená jeden měsíc, zeptejte se matky, které se narodilo dítě o měsíc drive...
Chcete-li zjistit, co znamená jeden týden, zeptejte se redaktora týdeníku...
Chcete-li zjistit, co znamená jedna minuta, zeptejte se někoho komu ujel vlak, autobus nebo uletělo letadlo...
Chcete-li zjistit, co znamená jedna sekunda, zeptejte se někoho, kdo přežil autonehodu...
Chcete-li zjistit, co znamená milisekunda, zeptejte se vítěze zlaté medaile na olympijských hrách...
Čas na nikoho nečeká...
Prožívej plně každý okamžik tvého života. A nejlépe ho oceníš s někým blízkým.

O lásce

Seděla…tvrdá podložka ji tlačila do malého zadečku. Shrbená…kdyby ji viděla máma, udeřila by ji mezi lopatky. "Kolikrát jsem ti říkala, že máš sedět rovně?" To slýchávala několikrát denně.Vždycky se zamračila a narovnala, ale hned při první příležitosti se schoulila do obrovského křesla a zasněně koukala na fotku v modrém rámečku. "Davide.." šeptala a malé slzičky si našly cestu z jejích zelených očí a kutálely se po jemné a hladké tváři. Pohladila ho malým prstíkem po vlasech…"Jak mi chybíš miláčku." Položila své plné rty na jeho ústa...na jeho ústa??? Jen studené sklo malé fotky. Jeho polibky byly tak teplé, plné života, láskyplné a zamilované. Na skle fotky zůstal matný obtisk jejích rtů. Setřela ho… "Neměl jsi jezdit…neměl… Vím, že jsem na tebe neměla moc času, ale já chtěla, aby se to změnilo… Chtěla jsem ti to vysvětlit...vysvětlit, že jsem chtěla být slavná a dokázat ti, jak jsem krásná…aby až si koupíš časopis, uviděls mě na první straně...krásnou a dokonalou… Tak proč lásko jsi jel tenkrát večer?! Pohádali jsme se…nechtěl jsi nic slyšet...a pak jen chvilková nepozornost, rána, výkřik a konec...konec tvého života…ale taky mého...Od té doby jsem jako vyměněná. Už neběhám po přehlídkových molech v nádherných šatech a už mě nezajímá, jak vypadám na fotce. Nezajímám mě, jak vypadám, co si dnes obléknu a jestli mi lak na nehty souhlasí s trikem. Vím, že když budu taková, tak ty se vrátíš. Já to vím. Už nebudeš večer co večer sám. já…já…už budu jen s tebou...jen s tebou miláčku...MILUJU TĚ…“ Seděla..Tvrdá podložka ji pořád tlačila a ještě pořád se nenarovnala. Seděla na modrých a studených kachličkách a ruce měla opřené přes okraj vany. Dívala se na své ruce. Krev pomalu vytékala z jejích žil, které přerušila v půlce ostrou žiletkou. Černé dlouhé vlasy ji padaly do tváře, ale tentokrát neudělala ten stereotypní pohyb, aby vlasy zastrčila za ucho. Jen se zvědavě dívala, jak se její krev mísí s horkou vodou, která vytvářela mlhu.Voda začala nebezpečně červenat, ale Andrea měla jen jedinou starost. "Doufám, že nepřijde máma, aby mě viděla shrbenou." Začaly ji těžknout víčka. Ponořila obě ruce do horké vody. "Vidíš jak jsem to hezky vymyslela miláčku? Když nejdeš ty za mnou, tak půjdu já k tobě...budu jen s tebou." Mlha v koupelně byla stále silnější. Hlava ji klesla na okraj vany a vydala nepříjemný zvuk. Na čele se objevila krev. Na tom jemném čele bez vrásek. Nevnímala. Procházela úzkou chodbou, na jejímž konci bylo světlo. "DAVIDE!!!" "Konečně s tebou. Miluji tě..." ale...proč nepřišla ta máma?

Psí dopis

Můj život trvá 10-15 let. Každé odloučení od Tebe mi působí smutek. Pamatuj, Ty sis mě pořídil, dej mi čas, abych pochopil co ode mne chceš. Důvěřuj mi, nikdy Tě úmyslně nezklamu. Nehněvej se na mě dlouho a za trest mě nezavírej. Ty máš své přátele a zábavu. Já mám jenom Tebe. Povídej si se mnou, i když Tvým slovům úplně nerozumím, stačí mi, když slyším Tvůj hlas. Uvědom si, že když mě biješ, mohl bych Tě hravě kousnout, ale já to neudělám. Jestli jsem při práci špatný, dělám chyby nebo jsem líný, uvažuj: třeba mi není dobře nebo jsem unavený. Starej se o mne, jsem-li starý. I Ty jednou zestárneš. Buď v mých těžkých chvílích se mnou. S Tebou je pro mne všechno lehčí. A až se můj čas naplní, nenech mne trpět. V případě nutnosti skonči mé trápení včas, jen Tě prosím, zůstaň v téhle chvíli se mnou.
Tvůj chlupatý kamarád pes

Copyright © 2009-2017 Lenka Tomanová